Historie budovy Na Cukrovaru
V době počátků národního obrození, na přelomu 18. a 19. století, byl český národ burcován k životu literárně, během „dlouhého“ 19. století se pak také připravoval na svobodu s pomocí politiky, kultury či tělovýchovy. Na přelomu 19. a 20. století se vývoj české společnosti a směr, kterým se české hospodaření ubíralo, dá také nazvat hospodářským obrozením.
Situace před založením cukrovaru Hulín II
Historie hulínského „nového“ cukrovaru se však začala psát dlouho před tím, než se datuje rok jeho vzniku. Zhruba měsíc před vybudováním hulínského cukrovaru I. se konala porada českých rolníků z blízkého okolí, která jednala o zřízení rolnického cukrovaru u místního nádraží. Bylo ujednáno, že budoucí akcionáři by měli být výhradně katolického vyznání (tím se zřejmě mělo zabránit vstupu židovským podnikatelům) a všichni zaměstnanci pak Češi.
Žádost o schválení stanov a povolení k založení akciové společnosti však úřední místa zamítla. Akciový kapitál společnosti mělo původně tvořit 400 000 zl. rozdělených do akcií po 1 tisíci zl., brzy však došlo k snížení akciového kapitálu na 150 tisíc zl. rozdělených do akcií v nominální hodnotě 300, 500, a 1000 zl. Se stavbou se mělo začít na jaře 1864, proti tomu se však postavilo vedení města.
Hulínský „pokus“ byl prvním případem (byť neúspěšným) zakladatelské aktivity českých venkovských (rolnických) podnikatelských kruhů na Moravě. Po uvolnění poměrů v politice po roce 1848 si rolníci na Moravě uvědomovali význam podnikání jakožto společného a družstevního. Tak přišli na myšlenku zakládat zemědělské podniky, jako konkurenci podnikům v rukou německého nebo židovského kapitálu.
V takovém myšlenkovém prostředí byly založeny v roce 1909 dva veliké rolnické cukrovary – v Němčicích nad Hanou a v Hulíně, které nesou na štítě dvě vůdčí ideje: službu rolníku a službu národu – ideu sociální a ideu národní.
Zakládání Rolnického cukrovaru akciového v Hulíně
Josef Vykoukal představuje velmi důležitou roli v historii rolnického akciového cukrovaru v Hulíně. Byl jedním ze zakladatelů a významně se zasadil o prosperitu cukrovaru od jeho založení v roce 1910 až do své smrti v roce 1927.
Poté co Josef Vykoukal přijal pozvání rolníků z Holešovska, uspořádal 17. ledna 1909, v den svých 48 narozenin, první schůzi za účelem postavení cukrovaru. Povolení ke zřízení akciové společnosti „Rolnický cukrovar akciový v Hulíně“ bylo uděleno Josefu Vykoukalovi, velkostatkáři v Lochovicích, Josefu Chytilovi, rolníku a starostovi v Třeběticích, Augustinu Pravdovi, rolníku a starostovi v Němčicích Josefu Očadlíkovi, soudci ve výslužbě a zemskému poslanci v Holešově a JUDr. Václavu Žůrkovi, advokátu v Kroměříži.
O měsíc později od první schůze, na velké ustavující valné hromadě společnosti konané 18. února 1909, byl pak Josef Vykoukal jednomyslně zvolen jejím předsedou. Tím byl volen každý rok, po osmnáct let. Až do roku 1927 Josef Vykoukal týden co týden podniká dlouhé cesty z Lochovic a následně ze Štěnovic do Hulína.
V prvním roce historie cukrovaru Hulín II. se musel zřizující výbor vypořádávat s nemalým množstvím komplikací. Největší těžkosti, pozastavení stavebních prací, přinesly stížnosti, které pocházely z již zavedeného hulínského cukrovaru Spolku moravských cukrovarů. Týkaly se vodního práva na řece Rusavě, a i z důvodu těchto tahanic byl posléze v areálu cukrovaru Hulín II. založen rybník, který zde můžeme najít dodnes.
I přes tyto spory, ze kterých zde byl v této kapitole uveden pouhý zlomek jako příklad, které provázejí však každý začátek nového podnikání, byla po roce přípravných prací zahájena výroba surového cukru, pro kterou byl tento závod určen. Dne 10. 10. 1910 zde byla zahájena první řepná kampaň. První kampani však předcházelo ještě schválení stanov, které schválilo moravské místodržitelství zmocněné ministerstvem vnitra, a to dne 11. 9. 1910. Ustavující valná hromada se pak konala o 13 dní později, 24. 9. 1910.
„Nový cukrovar“ v současnosti
Druhý hulínský cukrovar, tzv. nový byl v provozu od roku 1910 do roku 1990, tedy plných 80 let.
V roce 1992 na základě privatizačního projektu byl cukrovar v Hulíně začleněn do Moravského cukerního sdružení a.s. Staré Město a počínaje rokem 1993 postupně likvidován, zařízení až na nepatrné výjimky bylo demontováno, rozpáleno a odprodáno do šrotu.
Vápenka a strojní dílna byla zbourána v období 1993 – 1994, kdy objekt vlastnila firma Stavmont Kroměříž, která objekt posléze odprodala panu Jaroslavu Vítkovi.
V říjnu roku 2011, kdy byl v areálu cukrovaru Hulín II. zbourán sklad surového cukru, zde byl učiněn zajímavý nález. Na prkně ze střechy tohoto skladu se dochoval nápis, jakýsi „vzkaz budoucím generacím“, který se zachoval čitelný bez mála sto let:
„Franz Račanský tesař pracoval v roku 1915 a měl 2 sini na vojňe a sám bil vojákem 3 roky sloužil u Saper pijoneru a včas války bil sam nanovo odveden nesčiasni roky 1916 z Bochen Kanarov z Moravských Prus č. 102 u Wiškova.“Tento vzácný nález, jakési „dýchnutí dávné historie“ je dodnes uchováno v kanceláři současného správce objektu, paní Pavlíny Eliášové.
Existence areálu Rolnického akciového cukrovaru v Hulíně byla definitivně ukončena po 102 letech, ve dnech 2. – 7. ledna 2012, kdy se uskutečnila demolice většiny budov závodu, ze kterých po letech slávy tohoto podniku zůstaly většinou pouze ruiny bez možnosti dalšího využití.
Do dnešních dní se z původního závodu dochovala pouze administrativní budova, ležící těsně u silnice č. 55 vedoucí z Hulína směrem k místní části Záhlinice a opuštěný tovární komín.